sobota 6. prosince 2014

Módní policie na MotoGP™ Awards Ceremony

Věc, kterou v posledních letech opravdu oceňuji na MotoGP je její neokázalost a spontánnost. Důkazem toho je i způsob, jakým probíhá předávání cen. I když i v MotoGP se organizátoři snaží vytvořit slavnostní atmosféru, při pohledu na některé závodníky si prostě musíte říct "aha, nojo, motorkář". Ne každý se totiž rozhodne dodržovat dress code (a to se třeba ve světě F1 jen tak nestane). Je asi na každém, jestli to bude brát jako pozitivum a ukázku nezávislosti, nebo jako vrchol neslušnosti. Ať už je to ale jakkoliv, ukazuje to pravou tvář MotoGP, a tato akce je vždy zárukou dobré zábavy. Někdo totiž vždycky ulítne...

pondělí 24. listopadu 2014

Konec sezony F1 2014 aneb tým Pussycat Dolls vítězí

Tak, a skončila další sezona! Přinesla a odnesla toho mnohem víc, než se na první pohled může zdát. Po 4 letech dominance Redbullu a Sebastiana Vettela jsme zažili rok dominance Mercedesu. I přesto jsem měla (jako každoročně) při posledním závodě husí kůži. Ačkoliv nepopírám, že F1 prošla nehoráznou změnou, a mnoho závodů bez výčitek veřejně prohlašuji za nudné, má pro mě tohle závodění pořád určité kouzlo. Sezona 2014 byla totiž mou 10. jubilejní. Od roku 2004 sleduji F1 pravidelně a závody, které jsem neviděla se dají spočítat na prstech jedné ruky.Je to neuvěřitelné! V tomto článku bych ráda shrnula pár nejzajímavější postřehů a událostí z letoška.


1. Hamilton jako zasloužený vítěz
Když jsem v minulosti přemýšlela nad tím, komu bych přála titul, Nico Rosberg byl jednou z voleb. I když by tato možnost byla ještě před nedávnem docela sci-fi, tento rok se to mohlo stát skutečností. A já mám přesto radost, že titul se podařilo vyhrát Hamiltonovi. Podle mě je totiž objektivně lepší závodník. I přesto, že Rosbergovi se často vedlo lépe v kvalifikacích, Hamilton to prostě v závodním režimu umí. Takže když už nic víc, titul je ve správných rukou. Vyhrávat mají ti nejlepší.


2. Marcus Ericsson jako důkaz toho, že vysoké sebevědomí je důležitější než talent
Když byl Marcus oznámen jako jezdec Caterhamu, skákala jsem pět metrů do vzduchu. Velmi bedlivě jsem totiž sledovala jeho počínání v GP2. Nikdy nepatřil mezi špičku, držel se vždy tak nějak ve středu pole. Občas zajel slušný výsledek, což ale popravdě v GP2 není často nic tak složitého.
Marcus se zařadil mezi tzv. platící jezdce, což mě samotnou docela překvapilo. To, že je to hezký sebevědomý chlapec ze severu jsem věděla, ale že má i dost peněz na F1...to bylo velké překvápko. Podle všech předpokladů Marcus nijak nezazářil, z části kvůli špatnému autu, z části kvůli svým častým chybám. Naštěstí mu ale zbyly ještě nějaké peníze, takže ho uvidíme i příští rok v Sauberu. Jupí!


3. Jules Bianchi jako vítěz i poražený
Letos uběhlo 20 let od tragického úmrtí Ayrtona Senny. Za tu dobu jsme viděli během závodních víkendů spoustu ošklivých nehod, mnohdy i s četnými a vážnými zraněními. To, co přinesla letošní Velká cena Japonska je ale něco, co jsem v F1 ještě nikdy nezažila. Jules stále bojuje o život. Je to paradoxní. Závodník, kterého mělo Ferrari v záloze a mohl být další hvězdou...
Nehledě na to, že Julesovi se letos podařilo něco nevídaného. V Monaku zajel 9. místo pro Marussii, dnes už neexistující tým. 
Jen kvůli Julesovi si podle mě tuto sezonu budeme ještě dlouho pamatovat. I když všichni stále doufáme v dobrý konec.

4. Lotus jako tým, který je zoufale komický
Lotus letos postavil jedno z nejhorších aut. Angažoval dvojici Grosjean (aka Crashjean) - Maldonado (pro něj ani žádná přezdívka neexistuje, protože je sám o sobě synonymem pro problém) a letošní sezonu zakončil velkým táborákem v Abu Dhabi, kde Maldonadovi začalo hořet auto. Takovýhle průběh sezony prostě nechcete.


5. Daniil Kvyat jako hvězda budoucnosti
Když Toro Rosso ohlásilo Daniila jako svého jezdce, stavěla jsem se k tomu velice negativně. V motorsportu totiž v tomto ohledu vůbec neexistuje spravedlnost. Příležitost předvést se nedostávají dobří jezdci GP2 či WSR, ale ti, co si angažmá zaplatí (i když to se možná více vztahuje k případu Marcuse Ericssona). Kvyat sice v roce 2013 vyhrál titul GP3, ale opravdu by se nenašli lepší adepti? Pravdou je, že vzhledem k jeho výsledkům tuto sezonu jsem svůj přístup přehodnotila. Daniil do F1 bezesporu patří a na trati je ho dostatečně vidět i slyšet. To dokazuje i fakt, že příští rok ho uvidíme v Redbullu. Doufám, že mě nezklame!



6. Valtteri Bottas jako důkaz, že naděje umírá poslední
Po dvou nic moc sezonách, které Valtteri i Williams prožili, už jsem ani nedoufala, že by měl tento jezdec nějakou budoucnost. Motorsport potřebuje Finy a Kimi potřebuje nástupce. Letošek byl z tohoto pohledu jako sen - Valtteri i Felipe se několikrát objevili na stupních. Ale co si budeme nalhávat, mohli toho dokázat ještě víc. Tým doplatil na nezkušenost, což se doufám v příštím roce změní.


7. Ferrari jako tým, který opět zklamal
Tady snad ani nechci plýtvat slovy. O Ferrari toho letos bylo mnoho napsáno. Mělo dva špičkové jezdce, pro které nebylo schopné postavit konkurenceschopné auto. V týmu je chaos, neustále se tam obměňují lidé a výsledek nula. Pro příští sezonu navíc přišlo i o Alonsa, kterého nahradí Vettel. No, uvidíme...


8. F1 jako sport, který nikdy nepřestanu sledovat
Za ty roky, co F1 sleduji, jsem jí myslím docela porozuměla. Byla jsem svědkem úžasných sezon, úžasných předjížděcích manévrů...málokteré se ale odehrály v několika posledních sezonách. I když se tento sport změnil, nikdy mě nenapadlo, že bych ho přestala sledovat nebo se o něj přestala zajímat. Závodění se staví na vedlejší kolej, spekuluje se i nad tím, že F1 by dnes mohl řídit každý druhý a peníze jsou tam asi o dost důležitější, než by ve skutečnosti bylo třeba. Ale tak to je. Co mi vadí víc jsou lidé, kteří mají potřebu pořád něco kritizovat. Nelíbí se ti to - nekoukej na to. Nevím, proč existuje tolik masochistů, kteří tráví nedělní odpoledne sledováním něčeho, co je nudí, a co považují za nesmyslné. Ale s tím asi taky nic nenadělám. :-)






čtvrtek 13. listopadu 2014

Utopený notebook, nesmím běhat a shrnutí sezony MotoGP

Takže, kde začít. Nadpis to všechno nějak tak hezky shrnuje. Už jsem měsíc bez notebooku, takže nejen, že nemůžu psát blogísek, ale ani články na jeden server, kterému jsem se upsala. Což mě mrzí ještě víc, protože jsem nerada nespolehlivá. O tom, že mám napsat taky pár seminárek do školy se snad ani nemusíme bavit. Škola je stejně sekundární záležitosti. Kredity budou stačit (doufám).

Další věcí je, že jsem si odrovnala záda. Teď jsem tři týdny v kuse brala 5 prášků denně a doufám, že se ta hrozná bolest nevrátí. Bylo mi doporučeno změnit sport, hahaha. Jasně! Ale sama jsem se zařekla, že si dám minimálně do jara pauzu, a pak se uvidí. Běhu se fakt vzdát nechci.

Nejdříve jsem měla v úmyslu věnovat tento článek i MotoGP Awards Ceremony. Dnu, kdy se chlapci hodí do gala a promenádujou se po pódiu se svýma čerstvě vyhranýma titulama a cenama. Ale zaslouží si to asi vlastní článek, i kdyby v něm měla být jen fotka Jorgeho outfitu, kterým se neváhal inspirovat ani Rins. Ale o tom jindy.

Nejdřív k tomu, jaká vlastně byla letošní sezona - hlavně ta Moto3. Šla jsem do ní s tím, že ať to dopadne jakkoliv, já budu s výsledkem vždy spokojená. Titul jsem nejvíce přála Millerovi nebo Rinsovi...no, vyhrál ho Marquez. Ale ten, kdo kouká na motorsport ví, že takhle to prostě chodí (a že někteří z nás prostě nosí smůlu :D). Alex měl nejen výbornou motorku, ale i jeho přístup k závodění se od minulé sezony zlepšil (minimálně byl určitě lepší než Rins, který nadělal mnoho zbytečných chyb - "No!!!! Alex, this is not the last lap"). Jack měl zase slabý prostředek sezony, který ho stál titul. Navíc myslím, že mladý Marquez měl mnohem větší oporu v lidech okolo. Má za sebou bratra, který ví, jak se jezdí pro tituly.


Pokud se posuneme do Moto2, mám potřebu se vyjádřit jen k tomu, co předváděli kluci od Ponse. Maverick přesvědčil o tom, že svůj titul z minulého roku v Moto3 vyhrál oprávněně a Luis byl tak trochu zklamáním asi pro každého. Nejhorší je, že všichni víme, že to v něm je a jsem moc ráda, že dostal ještě šanci se předvést. V paddocku jen těžko najdete větší individualitu než je Salom (myšleno samozřejmě v pozitivním slova smyslu :).

K MotoGP snad ani...není co říct. Marquez je týpek, který to prostě umí. Ani mě nijak neznepokojuje fakt, že je v podstatě (aspoň v rámci celé sezony) neporazitelný, protože všichni víme, že tohle nemůže trvat věčně. Nikdy netrvá. A já se moc těším až se ten jeho přemožitel objeví - Maverick? Jack?

čtvrtek 11. září 2014

Recenze: Formule a motorsport (září 2014), časopis

Tak to vypadá, že znovu vyšlo číslo časopisu Formule. Poslední, které jsem držela v ruce, bylo březnové, a tuším, že od té doby žádné jiné světlo světa nespatřilo.

Vtipné je, že zrovna včera jsem byla v trafice a jen tak nenápadně koukala, jestli náhodou zase něco nevyšlo. A dneska přijde sestra z práce s aktuálním vydáním. Takže tímto děkuji Pirelli za support! J


Jak jste si mohli všimnout, tenhle časopis už není pouze o F1. Snaží se věnovat IndyCar, GP2, a k mému překvapení i WSR, GP3 a podobným sériím. Jsou to ale spíš takové střípky (nicméně potěší).

Hned, jak jsem začala listovat časopisem, zaujal mě sloupek: Pic není Schumacher, kde stihli páni redaktoři v několika větách naznačit, že Arthur sice v Maďarsku vyhrál závod GP2, ale že to vlastně stejně nic neznamená a nikdy to nikam nedotáhne. Stejně jako jeho bratr Charles. No, pobavila jsem se velmi. A teď to nemyslím ironicky. Prostě hezky vystižená realita. Nikdy by mě ani nenapadlo, že v českém tištěném médiu uvidím zmínku o Arthurovi. Takže za mě palec nahoru! O GP2 bych četla i nadále velmi ráda.
Pak si zde můžete přečíst docela hezký komentář, který shrnuje dosavadní výkony všech týmů a jezdců v letošní sezoně, oslavný článek o Valtterim, dále profil Nica Rosberga a rozhovor s Hornerem.

Pochválit také musím část o technice, kde jsou srovnány parametry různých formulových vozů – tedy v čem se liší například monopost F1 od monopostu GP2 (nebo i Formule E). Je to vše zpracováno v přehledných tabulkách a rozhodně to stojí aspoň za letmé prohlédnutí!

středa 3. září 2014

Cal trolluje #1

Kdybych si mohla vybrat a mít něčí smysl pro humor, rozhodně bych neváhala - Cal Crutchlow je jasná volba! :D (fotky jde zvětšit, pokud na ně kliknete)
                                                               

Odnesl to i chudák Danny :D
Calův nevinný flirt s Bradleym                                              Vale varuje Marca


Alvaro neví, co je za den


neděle 31. srpna 2014

Formula Renault 2.0 NEC (Most)


Tento víkend jsme se s Katkou vydaly do Mostu na CZECH TRUCK PRIX 2014, v rámci které se jela i série závodů Northern European Cup. Přece jen, formulových závodů v Česku moc navštívit nemůžete, a tato akce je výjimečnou událostí, kde se můžete setkat třeba s možnými budoucími jezdci F1. Dvoulitry sice žádný velký rachot neudělají, to nám ale vůbec nebránilo v tom, užít si atmosféru závodu. 

Celkem zajímavé byly i závody trucků - start vyšel snad až napotřetí, protože se 2x po sobě hned na začátku staly kolize, které znemožňovaly pokračovat dál. Překvapivě dobrý byl i závod Clio Cupu, který byl napínavý od začátku do konce. 

VÍCE FOTEK v celém článku :-)

čtvrtek 28. srpna 2014

Komentář: Alex Rins


 Alex Rins byl pro tento rok mým horkým favoritem na zisk titulu mistra světa Moto3. Jak už tomu tak ale bývá, to, že se jednu sezonu stanete vicemistrem vás rozhodně nestaví do role favorita pro tu další - a letos se to opět potvrdilo. Pokud máte za zády (v případě Alexe tedy spíš koukáte na záda :D) Millera nebo malýho Marqueze, získat titul je tak trochu mission impossible! A to nemluvím ani o tom, kolik dalších kvalitních jezdců se tento rok zase vyrojilo v podstatě odnikud...
Ať už to ale letos dopadne jakkoli, Alex zřejmě příští rok bude jezdit v Moto2. A podle posledních informací není vůbec vyloučené, že to bude u Ponse




středa 27. srpna 2014

Co udělat se ztrátou běžecké motivace?

Běhat na trochu serióznější úrovni jsem začala asi před 2 lety, do té doby jsem brala běh jen jako občasnou volnočasovou aktivitu – neměřila jsem ani vzdálenost, ani čas. Prostě jsem si jen tak pro zábavu vyběhla a bylo mi fajn.